KniĹľnĂ­ recenze: Nathan Long - ZabĂ­jeÄŤ zombiĂ­

Momentálně tahle dvojka stojí proti armádě zombií. Obleženi v odlehlém říšském hradu, s neschopným či rozhádaným velením, s pouhou hrstkou obránců čelí nemrtvým hordám a jejich velkému šampionovi Krellovi. Naděje na přežití se tenčí ne každým dnem, ale každou minutou. Zásoby ubývají a navíc je někde mezi spolubojovníky odporný zrádce... Zabíječ zombií přímo navazuje na události popsané v Zabíječi šamanů, (ne, že byste jej museli číst, všechno pochopíte hned na první stránce) přičemž autor se nechal inspirovat duchem názvů série... Žádné finesy, ale hezky rovnou na věc: jeden hrad, hrstka hrdinů, hromada odporných zrůd a tři sta stran krvavého masakru, kde smrt kosí dobré, zlé i všechny mezi.

Přesně tak, jak to mají fanoušci Warhammeru rádi. Což paradoxně někteří ne a ne ocenit. Populární sérii Zabíječů totiž stvořil a nastartoval William King, spisovatel, kterého nemůžete obvinit z nějakých uměleckých ambicí, ale rozhodně si zaslouží pochvalu za cit pro akci, velkolepé masakry a bezvýchodnost světa Warhammeru, kterou dokázal vždy okořenit notnou dávkou černého humoru. Trpasličí hrdina Gotrek, který hledá kvůli v knihách zatím stále neodhalené hanbě slavnou smrt, stačil pod jeho taktovkou vykydlit troly, skaveny (krysám podobné mrchy se zálibou v kutání pod lidskými městy), draky, démony, bestie, upíry i obry. Načež se ovšem se svým zaměstnavatelem, firmou Black Library, která se o svět Warhammeru (i o jeho sci-fi verzi W40kk) stará, nepohodl a byl odstaven. Sérii zdědil Nathan Long, který už vykydlil orky, lidi, elfy, šamany a momentálně tupí břity na zombiích...

Fanoušci to dodnes nevydýchali a Longovi nemohou přijít na jméno. Což je škoda, protože ten chlap je prostě dobrej. Ano, píše jinak, ale to je logické. Důležité je, že se nesnaží jen parazitovat na svém předchůdci, ale chce sérii dál rozvíjet. Ne vždy se mu to daří, ale snaha se cení. Z toho, že psychika obou hrdinů je trochu jiná, než jsme byli zvyklí u Kinga, vybruslil bez problémů: jeho příběhy se odehrávají řadu let po těch Kingových a je v nich navíc naznačeno, že za změny nemusí být zodpovědný pouze věk a zkušenosti, ale i magické zbraně a bytosti, kterým byli oba hrdinové vystaveni, či je dlouhodobě používají. Long si navíc zvolil za svého favorita v sérii jednoznačně Felixe a dost se mu věnuje – ano, je to jen človíček, který nemá ruce jako šunky a v hlavě nemá zaražené rezaté hřeby, ale příběhy jsou díky tomu emotivnější (dostane se i na lásku, u níž tušíme, že závěr musí být nutně tragický, jak je v sérii zvykem) a psychologicky propracovanější.

Propracovanější je ostatně slovo, které se hodí i na jeho zápletky – v Zabíječích sice nemáme co do činění s promyšlenými variantami na Tucet špinavců, jako tomu bylo v jeho trilogii Černá srdce, ale rozhodně to nejsou žádné jednoduché historky typu Gotrek přijít, Gotrek vidět velká hnus, Gotrek kydlit velká hnus, Gotrek odejít. Navíc umí Long i akci – byť mu sedí spíš špinavější "commandos" scény než velké epické řežby (ty se jakoby naučil až v Zombiích) – a nevyhýbá se ani humoru. Jen ho necpe do trolobijčích hlášek, jak bylo zvykem u Kinga, ale spíš do drobných absurdit (některé vedlejší linie vyznívají doslova satiricky). A že prý někdy znevažuje ikonického Gotreka? Podívejte se, King nechal svého hrdinu skákat bungee jumping na bulvě obra – a k ničemu podobnému se Long ani nepřiblížil...

Pravda je prostě taková, že Long byl pro sérii spásou, ať se to někomu líbí, nebo ne. Ano, nejlepší Zabíječi jsou ti od Kinga, ale rozhodně tu nemluvíme o těch posledních. Ty Long hravě strká do kapsy – i proto, že se razantně vrátil ke skromnějším měřítkům (takže místo nekonečných armád se kydlí "jen" tisíce nepřátel a spíš na periferii civilizovaného světa). A pak je Long docela překvapivě ještě depresivnější, než byl King – do série se uvedl jejím asi nejtemnějším příběhem, Zabíječem orků, a i v zatím posledním románu postaví své hrdiny před nejedno tragické rozhodnutí. Pokud tedy hledáte čistou oddechovku, kde to správně stříká a křupe pod těžkými čepelemi a hrdinové neplivou do tváře smrti jen proto, že jí jdou zuby po krku, je Long dobrou volbou – a Zabíječ zombií obzvlášť.

Nathan Long - ZabĂ­jeÄŤ zombiĂ­
Překlad: Leona Malčíková
Vydalo: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2011

HodnocenĂ­: 70 %

Boris Hokr

foto: archiv