Komiksová recenze: Maxx #1

"Nesnáším, když se probudím v cizí noční můře. Obzvlášť nesnáším, když se probudím v cizí koupelně. A co je úplně nejhorší, v téhle koupelně kape kohoutek."

Vzhledem k tomu, že při otázce "znáte Sama Kietha?" se asi jen tak nepozvedne jako odpověď les rukou, pokusím se předejít průletu westernové kupky sena krátkou seznamkou. Sam Kieth je komiksový autor s velice, ale opravdu velice rozsáhlým portfoliem kreslířských stylů, které používá k načmárání svých dítek. Kreativita boduje na první čáře, originalita ji funí na záda spolu s vizuální atraktivností a krok za nimi se drží humor až infantilního ražení. Všechny tyto chvalozpěvy se u nás zatím daly zaregistrovat v crossoveru Wolverine/Hulk, což je jedno z těch Kiethových mláďat, ke kterým i kompletně vytvořil scénář. Ale teď už hoďme očko na jeho nejslavnější zářez. Maxx už čeká. V papundeklové bedýnce.



V této bedýnce není zavřený, klidně z ní může odkráčet, kdykoliv uzná za vhodné. Třeba v momentě, když někomu hrozí nebezpečí. Maxx sám sebe totiž vidí jako klasického superhrdinu. Jistě, je to trochu abnormální problém, ale když jste prapodivné stvoření s drápy na rukou a muskulaturou hodnou světových soutěží v kulturistice, problémů máte určitě habaděj. Třeba se často propadáte do Pustiny, místa, kde se z vás stává opravdový hrdina. Alespoň náš ústřední aktér na nehostinných pláních zachraňuje sociální pracovnici Julii Wintersovou před příšerkami bez očí, zato s ostrými zuby, a též před svým úhlavním nepřítelem panem Pryč.



Kdo je pan Pryč? Co všechno se žene hlavou Julii? Je Maxx skutečný nebo ne? Kdo má jaké halucinace? Jaký svět se dá považovat za ten reálný? Komu tady do háje hrabe? Pokud chcete odpovědi, máte smůlu, v tomto prvním booku z celkových šesti se na ně zrovna nehraje. Postavy se nám teprve představují, otázky se nahazují do éteru a nával surreálných scén nepřesahuje rozumnou mez. Podivností je tak akorát, aby zaujali a nenechali čtenáře odejít s názorem, že "tohle nemá žádnej smysl, je to blbost, takže už nikdy víc, sbohem a díky za ryby". Maxx dokáže upoutat pozornost hrozně snadno. Veškeré hrátky s příběhovými rovinami, psychologií a fantaziemi jsou natolik osvěžující, že vlastně skoro vůbec nevadí, když si ze zápletky tentokrát nic moc neodnesete. S dalšími přečtenými knihami, které u nás snad časem také vyjdou, to bude jen a jen lepší. Prozatím se dá ze scénáristické práce Billa Messnera-Loebse vychutnávat především řada infantilních a černohumorných dialogů, které protínají celý komiks se značným nadhledem.



A samozřejmě se k vychutnání hlásí i kresba Sama Kietha, jenž je přesně tak unikátní jako v jeho novějších dílech. Řazení panelů do jakýchkoliv pozic, různorodé techniky k zobrazení odlišných světů, humor a přehršel nápadů, to vše dělá z Maxxe něco víc než běžné čtení. Vizuální stránce se dá vytknout jen příležitostná nepřehlednost, když kvůli obrovské svalové hmotě žluto-fialového hrdiny nejde místy dost dobře rozpoznat, kde by vlastně měla být jaká končetina a co se to ve výsledku s kým děje. Kieth při tvorbě Maxxe ještě neměl kresbu tak vypilovanou jako v již zmiňovaném příběhu Wolverine/Hulk a je to místy citelně znát.



Neubírá to ale na výsledné kvalitě. První book z komiksové série Maxx je stále skvělým úvodem do fantasmagorických světů hlavních postav. Když se k tomu přihodí povedený překlad Štěpána Kopřivy, který do češtiny dokázal nahodit i bizarně rýmovací proslovy, a odečtou se kapku nečitelné bubliny, jenž jsou umístěny až u samé vazby, je výsledkem nadprůměrná zábava. Férová nabídka.

Maxx #1
Scénář: Bill Messner-Loebs
Kresba: Sam Kieth
Překlad: Štěpán Kopřiva
NakladatelstvĂ­: Netopejr
PoÄŤet stran: 144
Cena: 399,- KÄŤ
Info: http://www.netopejr.cz/