LADYTRON

Celý videoklip je natočen filmovou kamerou, která sleduje dokonale oblečený kvartet v prašném prostředí plném počasím ošuntělých klavírů a rozbitých starých automobilů. Maximálně surrealistické místo obývané přerostlými králíky, kde auta bez řidiče brzdí provoz na dálnici. Ladytron ho považují za nejlepší videoklip, který kapela až do teď vytvořila.



„Tam na poušti, kde jsme videoklip natáčeli jsme zažili pravděpodobně nejlepší období strávené v severní Americe. Předtím jsme tam nikdy nebyli. Byli jsme tam tři dny a bylo to absolutně úžasné. Všechny ty nádherné západy slunce byly ohromující. Všichni z týmu byli profesionálové, všechno natočeno na film, spousta nápadů. Je to zatím náš nejoblíbenější klip. Amerika byla skvělá, ale teď už se těšíme na turné, které nás s Velociferem čeká“.

V rámci tohoto turné vystoupí Ladytron poprvé také v České republice. Jejich plánované vystoupení na letošních Creamfields bylo vzhledem k počasí zrušeno a tak se na ně nyní můžeme těšit 20.října v pražském Lucerna Music Baru.

Vstupenky jsou k dostání v sítích Ticketpro, Ticketstream a Ticketportal a v pokladně Lucerna Music Baru.

VĂ­ce info na:
www.myspace.com/ladytron
www.ladytron.nettwerk.com
www.dsmacku.com
www.myspace.com/dsmackupromotion
www.musicbar.cz

Debut kaplely Ladytron, nazvaný 604, se stal jednou z hlavních součástí nového elektronicko-rockového hudebního směru, který začal dozrávat v roce 2001. Zatímco kapela nenápadně vizuálně i stylisticky ovlivňovala svět hudby, čisté analogové dobrodružství zvuku a substancí alba ovlivnilo samotný hudební žánr.



Hity jako “Playgirl” a “Seventeen” (z další desky Light & Magic) se tiše bouří proti frackovitým a falešným tématům současnosti na rozdíl od zvukovového vyprávění ve stylu kapel jako Air, Stereolab, a My Bloody Valentine. U kapely Ladytron pozorujeme protiváhu emocionální zranitelnosti a psychologické vynalézavosti – zřejmé navzájem si čelícími vokály Helen Marnie a Miry Aroyo. Touto protiváhou vytváří svůj vlastní svět, který ještě zdaleka nebyl úplně prozkoumán.

Živá vystoupení je okamžitě oddělila: „ Chtěli jsme hrát na všechny ty exotické nástroje naživo“, říká Aroyo o hromadě antikvárních syntetizérů, kterými se kapela ohání na podiu. Daniel Hunt pokračuje: „Není mnoho těch, kdo by kdy vystupovali v podobném duchu, kromě Emersona, Lake a Palmera nebo někoho takového. Připadal jsem si jako bych byl v Bell Labs v roce  1970.“

Rok vystupování a experimentování vedl k vytvoření alba Witching Hour, dodnes zvukově nejkomplexnějšího počinu kapely Ladytron. Album si udrželo nezaměnitelnou, mechanizovanou vřelost jejich Korg MS20s, ale dynamické programování Reubena Wu se spojilo s Huntovými „shoegazey“ kytarovýmimi vrstvami jako ve skladbách které patří mezi jejich nejznámější; “Destroy everything you touch”, “International dateline” a “High Rise”, ale zároveň se lehce přiklonilo k více indie-rockové tvrdošíjnosti. Zatímco na albu pozorujeme zřetelný kreativní růst kapely, jejich nezlomnost vně nahrávacích studií přispěla k jinému druhu zralosti. Kapela se vydala na turné, spolu s velkým počtem následovníků a fanoušků; vyprodávali koncerty v severní Americe a Evropě, hráli pro davy v Číně a Latinské Americe. Bez podpory jakékoli významné nahrávací společnosti Ladytron koncertovali do vyčerpání další dva roky. Vystoupily  před více než 4,000 posluchači v Bogotě, v Kolumbii - kde bylo jejich vystoupení náhle ukončeno místní armádou -  a na začátku roku 2007 vystoupili jako předkapela Nine Inch Nails a to na žádost Trenta Raznora. „Najednou jsme zjistili, že jsme úplně nezávislí a přitom kamkoli jsme přijeli dav byl větší a větší,“ říká Wu. „Dávalo nám to pocit, že máme vše pevně ve svých rukou.“

Jako výsledek  jejich nabytého sebevědomí a svobody poté ve studiu došlo k ztvárnění představy, kterou dotáhli na Witching Hour a zároveň tím předefinovali hudebnímu žánr. V produkci Ladytron za asistence Vicarious Blisse (Ed Banger Records) and Alessandra Cortiniho (Nine Inch Nails), deska VELOCIFERO překračuje hranice elektro-popu s čerstvým závanem zdeformovaného soulu. Mira a Helen – jejich neslučitelné vokály samy o sobě poskytují dostatečnou hlobku – se vyvinuly jak po hudební tak i po textařské stránce a propůjčili provokující harmonie písním jako “Runaway” a “I’m Not Scared.”

 „Navzájem jsme lépe poznali svoje vlastní silné stránky,“ vysvětluje Mira, která označuje album Grace Jonese a Dr. Johna jako podstatné při vzniku a nahráváni Velocifera. „Na minulých nahrávkách nebyl zvuk takový jak bychom si ho představovali.“

“Black Cat” začíná tlukotenm a zvuky baskytary, které lze přirovnat ke kotoučové pile a kadenci zdeformovaných kopanců. Miriny vokály – zpívané v její rodné bulharštině – podporují a odrážejí zlověstný sentiment nahrávky. Části Ennio Morriconeho skladeb se objevují na nahrávce “Ghosts,” zároveň když Helen opakuje refrén “There’s a ghost in me who wants to say I’m sorry. Doesn’t mean I’m sorry.”

Smícháno Michaelem Pattersonem (Beck, P.Diddy, BRMC), Velocifero se prochází širokým páse emocí od vnímavosti a blaženosti  (“Tomorrow”) k přímosti a vzrušenosti (“Deep Blue”). “Predict The Day,” který začíná zlehka pískanou melodií stupňující se k rockovému náporu naprogramovaných hi-hat, vokálů v pozadí a rozeklané kytary zobrazuje půvabný závazek alba postavit se  proti statu quo.

„ Nikdy jsme nereagovali na nic co se děje venku“, říká Mira. „Vždy budou existovat lidé, kteří budou chtít ať zůstanete napořád na stejném místě, ale takhle se nedá dělat hudba a ani nic jiného. Je zřejmé, že si musíme dopřát výhody pochybností o tom, jestli opravdu můžeme dělat co chceme, protože v zásadě když jsme začínali nebyl nikdo, kdo by nám řekl co dělat. Zkrátka jsme to udělali.“

S nabitým kalendářem koncertů v Evropě a severní Americe bude mít publikum bohaté možnosti vstřebat syntézu kapely Ladytron a přesvědčit se na vlastní oči jak kapela předefinovala hudební směr u jehož vzniku stála.¨

Vstupenky budou k dostání v obvyklých předprodejích.

VĂ­ce info na:
www.myspace.com/ladytron
www.ladytron.nettwerk.com
www.dsmacku.com
www.myspace.com/dsmackupromotion
www.musicbar.cz