CITADELA

Citadela Evolution je na spadnutí, tak tady máme pár posledních informací které třeba si zopakovat. Všem zájemcům o koupi lístků v předprodeji, doporučíme počítat s tím, že zítra je státní svátek a předprodeje tedy nefungují.

- Akreditace se uzavírají do středy 27.9. pozdější bohužel nebudou akceptovány.

- Areál má tři vstupy- prodej lístků na místě, předprodej, akreditace viz zde.

- Všude vám ochranka odtrhne útržek z lístku a vymění za pásku. Samotný lístek bez útržku může být použit jako 20% sleva v Russel Athletic ve Freeportu ve Znojmě. Pásek jsou 4 druhy- Vstup- se kterým areál nemůžete opustit do 3 do rána, VIP se kterým se můžete vzdálit z areálu, Vip lounge- přístup do Vip lounge, zdarma občerstvení a pití, posezení nad tanečním parketem, spolu s účinkujícími. Na pódium mají přístup jen lidi s páskou Crew, bude tam dost hodně techniky a permantní show a proto nikomu dalšímu zde nebude umožněn přístup, navíc zde nebude zrovna moc místa.

- V areálu je povoleno lepit plakáty všude do 18.00 kromě míst kde je omítka, aby nedošlo k poškození nátěru jako mnohokrát v minulosti.

- Do areálu není povolen vstup se žvýkačkami

- Vstupné na místě je 390, pravděpodobně zde bude doprodej i zbylých VIP lístků za 990.

Přesný časový rozvrh je zde:

main stage:
20:00 William Rush (USA)
21:00 Tomáš Haverlík(Sk)
22:30 funky show
22:35 Simon Sayz
00:00 drakula show
00:05 Way out West (UK)
01:30 Tomcraft (De)
03:00 Alex Axx (Can)
04:30 LayDeeJane
06:00 Petr Holman

2stage:
21:00 Ian Fuzzy
22:30 Martin Hloh
00:00 Jonty Skrufff (UK)
02:00 Orbith
04:00 Holgi Star (DE)
05:30 Kaisersoze

Oficiální afterparty:
Fléda
Citadela AfterDJs: Alex Axx Koss, Jack to Jack (Dace Navarro + Dima), Clara Bailar, Ian Fuzzy
Speciality: after
Cena: 120

ELECTRO

Přestože může znít docela odlišně, vždycky bude stát na společném základu tvořeném elektronickými nástroji.

"Techno vzniklo z house music, tu vynalezli v Detroitu v polovině osmdesátých let. Tam, kde Zatímco house vždy určitým způsobem navazoval na disco, techno bylo zpočátku striktně elektronickou hudbou, která vznikala pro úzkou a velmi speciální skupinku lidí. První techno producenti a Djové Kevin Saunderson, Juan Atkins a Derrick May stavěli na skládání (syntéze) beatů, používali electro-funk umělců jako Afrika Bambaataa a rádi se nechali ovlivnit zvukem synth-rockových kapel jako Kraftwerk."
Tolik stručná historie vzniku elektronické taneční hudby z All Music Guide

Electro vychází ze synthpopu, diska, funku a old school hip hopu. Objevilo se počátkem roku 1980 v Detroitu, Bronxu a Los Angeles. Electro vzniká pomocí syntezátorů, automatických bicích,  vocoderu a sampleru. Největší slávě se tento styl těšil během druhé poloviny osmdesátých let a znovu pak po deseti letech, kdy se z původního electra vylíhl electroclash.

Stejně tak jako ostatní hudební styly, má i electro řadu poddruhů, které dělají radost hudebním teoretikům a milovníkům zařazování, neboli škatulkování, během relativně krátké doby se mladý styl rozvětvil v  Electro Funk, Electro Bass, Freestyle music, Miami bass, Glitch Electro, Techno Bass, Downtempo Electro a Minimal Electro.

Výraz electro je zkrácenou formou názvu stylu electro funk (dříve též robot hip hop a electro hop). Electro lze vyložit také jako určitý styl hip hopu přímo ovlivněný tvorbou Kraftwerk a funky deskami  (ranné rapové desky, které měly obsahově blíže k discu než k rapu jak ho známe dnes). Electro zní typicky, kompletně elektronicky, často jsou ozvláštněné o zpěv přednášený přes zařízení zvané vokodér, zjednodušeně přeloženo do srozumitelné řeči, by se dalo říci „zkreslovač hlasu“.

Charakteristika stylu electro
Klasickou electro kompozici bychom mohli popsat takto: „Rytmický základ automatického bubeníka podkresluje syntezátorová funky basová linka obklopená elektronickými zvuky, které činí z každé skladby originál, se značným podílem efektů typu reverb (pracuje s dozvuky mnoha ozvěn vznikajících zároveň s každým zvukem) nebo echo (může být přírodní akustický jev pojmenovaný po nymfě, nebo typ Ruské ponorky, ale především jde o ozvěnu.)  s elektronickými pady (elektronické bubínky, jejich zvuk vzniká prostřednictvím elektronického vlnění, zatímco normální bubny využívají akustické vibrace) tvoří hutný, studený zvuk , často umocněný tématikou science-fiction v textech písní.

Používání vokodéru nebo zpěv nejsou v electru podmínkou. Vývoj electra je přímo úměrný rozvoji technologií, hardwareu a softwareu, mnozí hudebníci si dnes vystačí s pouhým notebookem.
Pionýři electra i někteří jejich následníci produkují hudbu na předem promyšlená témata, zpravidla jsou to futuristické vize, roboty, nukleární věda atp., následně vznikají tak zvaná koncepční alba. Nejvýraznějšími tvůrci koncepčních alb byli a jsou Kraftwerk.

Historie
Jedna z prvních electro desek na světě vznikla v Bronxu, v New Yorku. Nahrál a vydal ji Afrika Bambaataa pod názvem Planet Rock v roce 1982. V nahrávce použil prvky z Trans-Europe Express a Numbers od Kraftwerk. Spolu s dalším průkopníkem elektronické hudby, Juanem Atkinsem založil Bambaataa projekt Cybotron, ten značně ovlivnil budoucí vývoj detroit techna, drum and bassu a electroclashe.

Poddruhy electra
Electro hop – věnovali se mu Egyptian Lover a Arabian Prince
Bass-heavy –  hráli na Západním pobřeží USA 2 Live Crew
Techno-Bass – byl specialitou Detroitu, vznikl spojením Detroit techna s Miami Bass.
Na Východním pobřeží, zvláště pak na Miami, se z electra zrodil freestyle a Latin-centric.

Současné electro
Téměř zašlou slávu z osmdesátých let vrátili electru po deseti letech producenti Anthony Rother, DMX Krew, Mr. Velcro Fastener nebo Japanese Telecom. Dnešní electro autoři mají mnohem bohatší zdroje, lepší techniku a nebojí se experimentovat s jakýmikoliv styly včetně hip hopu nebo popu.
Moderní electro se proměnilo v jistý typ house music, ne tak soustředěný na pravidelnost rytmu, hlavní důraz je na surových zvucích syntezátorů, tempo se pulsuje mezi 120 – 130 údery za minutu.

Electr(o)ikáři
• 4ORCE
• Absynthesis
• aDt
• ADULT.
• Bobby Ballistic
• Afrika Bambaataa
• Anthony Rother
• Arpanet
• Aux88
• Bass Junkie
• Bass Kittens
• Boris Divider
• Blitz and the Sheets
• BSOD
• Chromeo
• Computor Rockers
• Cyberian Knights
• Cybrid
• Cybotron
• Dark Vektor
• DMX Krew
• Dopplereffekt
• Drexciya
• Dynamik Bass System
• Dynamix II
• Ectomorph
• Ed Barnes
• Egyptian Lover
• Ejektro-Dizjektah
• Electron Industries
• Electrosexual
• Elektroids
• Exzakt
• Fannypack
• Fevertech
• Hashim
• Imatran Voima
• Industrial Bass Machine
• i-f
• Jackal & Hyde
• Jad Spyder Soundwave
• Japanese Telecom
• Jon Baz
• Jonzun Crew
• Knightz of Bass
• Kompleksi
• Ladytron
• Le Syndicate Electronique
• Learning Polish
• Little Computer People
• Limbertimbre
• Lorn
• Luxxury
• Mandroid
• Man Parrish
• Maxx Klaxon
• Michael Jonzun
• Mr Velcro Fastener
• Morphogenetic
• MS Sam & The Good Little Christian Boys
• Music Instructor
• Novamen
• Nukubus
• Pal Secam Kidz
• Pametex
• Paul Blackford
• Phatso Brown
• Planet Patrol
• Polytron
• Resident Alien
• Sbles3plex
• Scape One
• Scott Freeman Davidson and The Evidence
• Silicon Scally
• SovietElectro
• Spektral
• Steril
• Suff-x
• Supreme.ja
• Syncom Data
• The Ultrasonics
• Track 72
• Volsoc
• Xerodefx
• ZoinX

ELECTROCLASH

Není jen další styl, výraz electroclash popisuje módu v oblékání, účesech, líčení a samozřejmě muziku. Vizuálně a názorově vychází electroclash z  New Wave (významné hnutí v západní populární hudbě konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let, inspirované punk rockem. Během osmdesátých let se New Wave změnila v módní záležitost, životní sílu znovu nabrala po roce 2000. Co se hudby týče, byla New Wave mixem punkem ovlivněného rocku se styly jako funk, disco, reggae nebo ska.) a punku, hudebně pak z elektronické taneční hudby, přesněji řečeno z electra, Italo disca a electropopu.

Historie
Zatímco je známá  přibližná doba vzniku electroclashe, tedy konec let devadesátých,  s místem výskytu už to tak jednoznačné není, uvádí se hned pět ohnisek (Haag, Mnichov, Berlin, New York a Detroit) živlu, který zapálil spousty nadšených objevitelů, experimentátorů a dobrodruhů. Za první electroclash skladbu na světě se obecně považuje kus „Space Invaders Are Smoking Grass“, který v roce 1997 nahrála holandská kapeka I-F.

Rysy hnutí se formovaly s ohlédnutím za electropopovými kapelami z osmdesátých let. Nevážné texty písní čerpaly z punku a zpěváci se spíše než na přednes písní soustředili na postoj a výraz, tím vznikl pro tento styl tak typický odosobněný zpěv.

Pozoruhodné je rozdílné zaujetí stylem za oceánem, kde se k electroclashi přihlásili především gayové a transvestité, zatímco v Evropě, zejména v Německu, se na největších akcích International DJ Gigolo pod vedením DJ Hella, schází heterosexuální publikum. V roce 2002 dostupuje šílenství vrcholu, v Německu byste jen těžko hledali klub nezasažený vlnou electroclashe.

Někdy kolem roku 2004 se electroclash začíná mylně zaměňovat za retro taneční muziku osmdesátých let a globální nadšení vychladá. Silnou základnu příznivců  mají stále v Berlíně, Barceloně, Mexico City a Rio de Janeiru s jeho vyhlášeným klubem Dama de Ferro.

Přední zástupci stylu electroclash
• Adult.
• Aier Sauft
• Alice in Videoland
• Avenue D
• Black Strobe
• Cansei de Ser Sexy
• Cherry Bikini
• Chicks on Speed
• Client
• Crossover
• Dirty Sanchez
• DJ Hell
• Electrosexual
• Fad Gadget
• The Faint
• Felix da Housecat
• Fairlight Children
• Fischerspooner
• Freezepop
• Gravy Train!!!!
• Green Velvet
• The Hacker
• I-F
• Jed Davis
• John B
• Ju Ju Babies
• Kompleksi
• Ladytron
• Larry Tee
• Legowelt
• Lesbians On Ecstasy
• Miss Kittin
• Misty Martinez
• Motormark
• Mount Sims
• Noblesse Oblige
• Peaches
• Ping Pong Bitches
• Rock Machine Records
• Sophia Lamar
• Spray
• Stuart Price
• Swayzak
• Temposhark
• Tiga
• Tracy + The Plastics
• The Ultrasonics
• Vitalic
• Vive la Fête
• Zoot Woman

Jody Wisternoff – progressive house dj a producent

Devětadvacetiletý Jody Wisternoff je bezesporu ostřílený hudební veterán. Má za sebou již 20 let úspěšné kariéry, v průběhu které dosáhl jako dj, producent a remixer velkého uznání. Koncem osmdesátých let otevřelo bristolské duo Smith & Mighty dveře svého studia dvěma "dětem", které se představily jako Tru Funk Posse. Nebyl to nikdo jiný než Jody s mladším bratrem Samem. Tito hip-hopeři samouci měli již vyprodukovanou hrstku tracků, tehdy díky počítači ZX Spektrum, klávesám Casio a čtyřem magnetofonovým rekordérům. Kdo se postaral o hudební stránku věci? Nikdo jiný než mladičký Jody Wisternoff. Postupně opouští tvrdou jungle/hardcore scénu, k čemuž hodně dopomohlo setkání s Nickem Warrenem, se kterým zakládá legendární live act Way Out West.

Během devadesátých let jsme mohli Jodyho spatřit za gramofony na takových eventech jako například Universe. Spolupráci začal s Diem z Full Cycle Crew Ronieho Size. S ním ve dvojici vydal několik desek, jmenujme např. 4 am, která je doposud považována za undergroundovou klasiku. Následně se Jody věnoval tříleté residenci v bristolském klubu Lakota a zároveň také začal tvořit mistrovské dílo společně s chlapíkem jménem Nick Warren.
Jako Subversion 3 prezentovali Jody a Nick svůj zvuk, kterým opustili cestu klasických tanečních hitů. Původně zamýšleli pouze remixérský projekt, Way Out West ale začali rychle plnit Jodyho vizi – s Nickem vyprodukovali takové taneční klenoty jako Shoot a Montana, které nabídli k remixům hvězdám jako Sasha nebo Dubstar.

V roce 1994 se WOW upsali na Deconstruction records. Jejich první release byla skladba Ajare. Následovala Domination, s výrazně tvrdším trancovým zvukem a The Gift, kterážto se umístila na patnáctém místě v národní UK chart. Jistě si všichni pamatujete chytlavý refrén "The moon and the stars were the gifts you gave".

První album Way Out West neslo stejné jméno jako band samotný a v obchodech se objevilo v roce 1997. Obsahovalo především letní náladu skladeb King of the funk a Sequoia. Singl Blue byl dokonce nasazen s videoklipem do TV. Nick s Jodym také uskutečnili turné po celé Evropě, kde veřejnost uchvátili neskutečnou live show.

Zatímco Nick byl vždy více djem, Jody naopak remixérem. To dokazují jeho práce na skladbách pro Art Of Noise, Paul van Dyka, Natalii Imbruglia a další. Další album Intensify na sebe nedalo dlouho čekat. Hitovky jako The Fall, Redemption, a Spike masírovaly taneční parkety ještě pár let po vydání. Především ale asi nejznámější nahrávka Way Out West – Mindcircus udělala díru do světa. Stala se progressive tranceovou hymnou největších tanečních eventů světa. Krásné melodie spojené s vokály + propracované elektronické prvky – to je Jodyho hudební známka kvality. Tento track zremixovalo mimo jiné známé producentské duo – Gabriel & Dresden. Pro album Don’t look now dokonce namíchali s Nickem bonus cd, které je skvělou progressive houseovou vizitkou obou aktérů.

V poslední době je spíše slyšet o Wisternoffovi jako o sólo projektu, vzpomeňme například jeho hitovku Cold drink, hot girl, která bodovala v internetových obchodech a dodnes je velkou klasikou na parketech. Jako DJ je však ještě aktivnější, dosti zapracoval na svém zvuku a nyní patří jeho sety mezi nejpestřejší. Neubírají se rozhodně jen jedním hudebním směrem – naopak Jody experimentuje, spojuje k sobě jen ten nejkvalitnější materiál z vinyl / download shopů. Kromě progressive house, trance a elektra se nebojí zakomponovat do svých vystoupení breakové záležitosti, minimal, nebo tech-house. Jodyho djská tvář je tedy originální, moderní a aktuální, která plně vystihuje význam slova progressive. To, že náš chlap ví co lidé chtějí, a to že hraje aktuálně potvrzuje i jeho djský kalendář plný zahraničních vystoupení od Asii přes Jižní Ameriku až po celou Evropu. Jeho brněnské vystoupení si tedy nenechte ujít, jméno Wisternoff je zárukou kvalitního hudebního zážitku a jistě budete svědky jedinečného setu, jež Vás určitě nenechá jen tak sedět u stolu. Pokud Vám tyto fakty pořád nestačily, tak Vás určitě přesvědčí jeho promo sety, které si můžete stáhnout z následujícího odkazu:
http://www.hybridized.org/sets/?artist=4

Rozhodně není na Citadele nováčkem a není to ani žádná nová dýdžejská tvář. Ti, kdo sledují dění na progressive scéně, ho určitě znají. Simon je velmi skromný člověk, a tak informacemi o sobě zrovna nehýří. Teď máte příležitost dozvědět se o něm něco více.

Simon Sayz - rozhovor

Ahoj Simone. Hned na úvod prozradím, že Simon Sayz není tvé pravé jméno, je to pseudonym. Vzpomínáš si, jak si k němu přišel? A jak se jmenuješ doopravdy?

To jméno mě napadlo v listopadu 2000 v Mecce, když tam vystupovali Deep Dish společně s Circulation, to už jsem asi měsíc měl doma gramofony a zkoušel hrát. Chtěl jsem vymyslet něco co by se dalo komolit česky i správně číst anglicky. Použil jsem tento název anglické dětské hry, což je obdoba naší hry "Kuba řekl". Jen jsem předělal správný spelling "příjmení", taková "básnická licence". Jinak se jmenuji Marek.

Tvé jméno se začalo objevovat na line-upech parties někdy na přelomu tisíciletí. To už je taky nějaký pátek. Co byla tehdy pro tebe ta hlavní motivace, že ses rozhodl stoupnout si za gramofony?

Motivace pro mě byla jednoznačná – muzika. Rozhodně to nebyl exhibicionismus, nebo snaha být atraktivnější pro slečny.

Býváš také spojován s jedním z neslavnějších moravských klubů, s dnes už bohužel neexistující olomouckou Barumbou. Jak vzpomínáš na toto období?

Začínal jsem hrávat v Barumbě, tam mě i napadlo se do DJingu vrhnout. V té době mi bylo 30, ambice stát se světoznámým DJem jsem rozhodně neměl. Jen jsem si možná věřil, že díky tomu, že jsem muzikant, jsem schopen muziku cítit třeba jinak než normální smrtelník a třeba publikum obohatit tím, jak to cítím já. Jinak období to bylo nezapomenutelné. Jsem rád, že jsem jej prožil, jsem rád, že jsem byl rezidentím DJem. Když jsem viděl britský film 24hour party o historii jednoho klubu v Birminghamu, kde se "také" psala historie house music, viděl jsem tam určitou paralelu.

Slyšel jsem, že jsi strávil nějakou dobu na studiích v dánském Roskilde. Pokud vím v tomto městě je hrad Kronborg (nevím, jestli je to tak zcela správně), kam údajně Shakespeare zasadil děj svého Hamleta. Dá se říci, že hamletovská atmosféra a atmosféra severského Roskilde ovlivnily to, co hraješ? Myslím totiž, že skandinávský progressive je tak trochu kapitola sama pro sebe….

Tady tě musím poopravit, na hrad Kronborg sice Shakespeare zasadil děj Hamleta, ale hrad se nachází v Helsingoer, což je město na severu dánského ostrova Sjaeland, kde se nachází hlavní město Kodaň i město Roskilde. Ale je pravda, že Roskilde bývalo sídlo dánského krále a jsou tam i hrobky králů možná proto tě to vedlo k tvé asociaci. Jinak tam hlavně bývá každý rok obrovský rockový festival. Atmosféra Dánska mě v té době neovlinila nijak. Krom toho, že jsem poslouchal maximálně tak Toma Waitse, nebo The Smiths, taneční muziku jsem vnímal leda když jsme pořádali party přímo na fakultě. Ale to jsme tančili tak na Snap. Není divu, psal se rok 1990-92. Jinak hudební produkci jsem tam provozoval tak, že jsem hrával v jedné luxusní restauraci na balkonku na housle – samozřejmě klasickou muziku… a přivydělával si na živobití.

Jak se v průběhu doby vyvíjel tvůj hudební vkus? Je dnes jiný než byl před řekněme pěti, šesti lety?

V Barumbě jsem hrával tech-house, britskou školu – labely jako Eukahouse, interprety jako Get Fucked apod. Už si ani nevzpomenu přesně na další, musel bych se podívat. V hlavě mám obrázek těch desek, ne jméno. Někdy koncem roku 2002, i ke konci Barumby jsem se začal tak nějak samovolně orientovat progressivněji. Ale pořád jsem tam potřeboval ten tribal zvuk.

Patříš mezi dýdžeje, kteří mají hudební vzdělání. To tě tak trochu předurčuje pro vlastní produkci. Máš takové ambice?

Absolvoval jsem 10 let hry na housle, téměř 15 let jsem hrával v cimbálové muzice, ale předurčení v tom nevidím. Snad jen to, že muziku slyším ve stopách, teda na jednotlivé nástroje, nemám problém je rozlišit, nemám problém číst noty a melodii do not psát, ale to až tak v dnešním počítačovém věku není důležité. Důležité je odhodlání a čas. To první by bylo, toho druhého se mi nedostává. Možná kdybych se zavřel s někým, kdo to umí "narvat" do počítače, do studia, určitě by z nás něco vylezlo. Rozepisoval jsem partitury pro orchestr, můj problém je dostat to do počítače.

Už delší dobu patříš mezi kmenové dýdžeje agentury Lunar, která pořádá mimo jiné právě Citadelu. Je proto docela logické, že na této tradiční party nejsi žádným nováčkem, kolikrát jsi už na Citadele hrál a na kterou vzpomínáš nejraději?

Snad na tu první, kde jsem hrál. Barumba tehdy skončila, já neměl kde hrát, s kým měnit hraní. A na netu jsem se dočetl, že Nikola vypsal soutěž pro začínající DJe: kdo pošle nejlepší demo, zahraje si na Citadele. Tak jsem mu poslal svoje. Nikola byl tehdy technař tělem i duší, a dnes tvrdí, že mé CD ho hodilo jinam. Hrál jsem tehdy na hlavní stage jako první, tedy techno stage a hrál jsem to svoje. Od té doby se hrává na Citadele progressive house na druhé stage, na této je dokonce na hlavní stage.

Máš pocit, že nadcházející Citadela bude pro tebe něčím jiná nebo výjimečná?

Bude výjimečná tím, že nebudu hrát v La Grottě, ale na hlavním podiu, tedy tam, kde jsem paradoxně hrál poprvé. A bude výjimečná pro všechny tím, že hlavní na stagei nebude techno.

I když do Citadely zbývá ještě pár týdnů, máš už představu, co bys tam chtěl určitě zahrát?

Poslední dobou mě celkem drží styl, co hrají Deep Dish, takže něco takového "valivého". Rád zahraji něco i z jejich produkce, ale asi žádnou jejich hitovku, těch jsem přejezený.

A na závěr ještě malý pohled do tvého soukromí… Měla by u tebe šanci nějaká fanynka? Čili: Jsi svobodný nebo ženatý? Máš děti?

Fanynka by šanci neměla. Jsem šťastně zadaný a děti mám. Dokonce starší dcera je takřečeno – puberťák.

A k tomu všemu prý podnikáš? Mám pocit, že patříš mezi lidi, pro které je den příliš krátký …

Každý si vydělává nějak na živobytí, já jsem se před patnácti lety rozhodl, že se budu živit sám, a tak teď jen udržuji rozjetý vlak. Nejde z něj jen tak vyskočit, a zastavit jej by byl jistě problém.

Co bys vzkázal těm, kteří se ještě rozhodují, zda na Citadelu jít nebo nejít?

Citadela se vždycky chválila tím, že je novátor, že přitáhne do Brna vždy někoho, nebo něco, co jiní objeví až později. Ta snahu tu jistě vždycky byla. Je strašně složité se zavděčit nevděčnému teenagerskému publiku, v každém případě budou mít lidé možnost slyšet to, co zatím v Brně neslyšeli.

Tomcraft "hyper sexy concious" - bio

Jméno Tomcraft zdomácnělo na elektronické a taneční scéně po celém světě už dávno.  V poslední době se stalo také "značkou" a synonymem kvalitní elektronické hudby. To mimo jiné i díky jeho obrovskému hitu Loneliness.  Jeho hudba sahá za běžně dosažitelné obzory, snad proto má tolik následovníků. 

Svým třetím albem Hyper Sexy Concious překonal tento neobyčejný umělec další hranice svých možností, ale k tomu se dostaneme po krátkém "ohlédnutí se zpět".

Tomcraft je jméno, které bylo od počátků techno hudby inspirováno a spojováno se symbolem síly atomu (a samozřejmě bojem proti jejímu zneužití).  Tomcraft začal svoji djskou kariéru na rodící se a vzápětí rychle rostoucí mnichovské techno scéně.  Hrál v kultovních klubech jako BaBaLu, Pulverurm, Nachtwerk a Halleluja Halle…

V roce 1994 začal Tomcraft s vlastní produkcí. Ze spolupráce s Michaelem Meinlem vznikla nahrávka This is no House, která se zároveň stala odrazovým můstkem pro vznik pro nového labelu Kosmo Records. Tato skladba se v následujících letech zařadila mezi nejúspěšnější německé nahrávky.

Dalším producentem v počátcích labelu Kosmo Records byl velmi sebejistý Robert Borrmann aka Eniac, pojmenovaný po prvním počítači.  V té době byl ale příliš mladý, aby mohl podepsat kontrakt na svoji vlastní  nahrávku.

Už po prvních dvou nahrávkách začali Michael Meinl, Tomcraft a Eniac objevovat, co je ve studiu po hudební stránce spojuje. To vše vyvrcholilo a také skončilo v roce 2003 jejich největším hitem Loneliness. Společně vydali dvě alba a čtyřiadvacet vinylů. Osm jejich hitů bodovalo v řebříčcích. Na svém kontě mají bezpočet remixů pro takové velikány světové hudební scény jako např. Depeche Mode, Davem Gahanem, Dandy Warholem, Pet Shop Boys, Sonique, Simple Minds a další.
Jejich spolupráce vynesla Tomcraftovi a Eniacovi tři ceny Dance Awards: singl roku a nejlepší radio hit pro Loneliness a nejlepší album za MUC.

V roce 2003 založil Tomcraft společně se dvěma kolegy z Kosmo Records Erikem Mayem a Sebastianem Sebi Bohnenbergerem firmu Great Stuff. Patří k ní stejnojmenný label, vydavatelství, filmová a hudební produkce a booking.

Tomcraftova popularita opravdu nezná hranic. Výmluvně to dokumentuje fakt, že v roce 2004 vystupoval v sedmatřiceti zemích světa.

Je zázrak, že vedle závazků spojených s djingem a rodinou, byl Tomcraft  ještě schopen vyprodukovat třetí album Hyper Sexy Concious.
Na rozdíl  od  předchozích alb MUC a All I Got, která produkoval v Berlíně, Hyper Sexy Concious spatřilo světlo světa doma v Mnichově v jeho studiu Craftraum, které se nachází, jak jinak, v Great Stuff Studios. Společně s novým Tomkraftovým producentským partnerem Taiem Jasonem aka Tai Patientem tam nad albem Hyper Sexy Concious strávili několik měsíců.

Tomcraftova produkce se neomezuje geograficky jen na Mnichov.  Ve Frankfurtu spolupracoval s Rolfem "Jam El Mar" Ellmerem, polovinou úspěšného dua Jam&Spoon, na třech nahrávkách, mezi jinými na singlu Electronic Toys. Ve Stuttgartu pak společně s Felixem Gaudnerem vytvořili singl Pornographic Memory.
Ženské vokály nazpívali Dacia Bridges a Stephanie Coker. Mužský rap vokál, který se objevuje hlavně v úžasné skladbě Quelle heure est-il? a v tracku Sure Shot patří Tomcraftovu produkčnímu partnerovi Taie Patientovi.

Jako vedlejší produkt vznikl při realizaci alba nový projekt Bruckner & Patient, ve kterém Tom a Tai spojují vlivy elektra a hiphopu do zatím nikdy neslyšené podoby techna.
V srpnu 2005 Tomcraft zakládá svůj další label Craft Music, na kterém vychází ryzí klubová hudba přímo z Tomových setů. 

LayDee Jane - rozhovor

O LayDee Jane rozhodně nelze říci, že by to byla tichá voda, která břehy mele. Naopak Lucie (to je její opravdové jméno) je pořádný živel. Málokoho nechá klidným. Ať už svým hraním nebo zjevem. Taková hezká holka za pultem, která navíc umí, to je pro majitele klubů požehnáním v podobě záruky návštěvnosti. Není divu, že je kolem ní pořád rušno, že se o ní zajímají média a bylo toho o ní napsáno už hodně. Snad proto jsem si s Luckou popovídal spíš o věcech, které se tolik neventilují.

Tvůj manžel je také dýdžej, říká si dj De Luks, a pokud vím, seznámili jste se na jedné teplické diskotéce. Už jsi v té době hrála nebo to byl právě on, kdo může za to, že dnes hraješ?

Určitě na to vliv měl. Chodila jsem na tu diskotéku pařit, ale už v té době jsem chtěla dělat něco s muzikou, původně jsem chtěla jít studovat JAMU. Samozřejmě, že se mi líbilo, co Lukáš – to je můj manžel - dělá, že hraje a jak hraje, a tak logicky musela přijít ta chvíle, kdy jsem si to chtěla sama vyzkoušet. A stalo se. Nějakým zázrakem se mi povedl první mix  a bylo rozhodnuto.
 
TakĹľe tvĹŻj manĹľel se ti asi stal i uÄŤitelem?

Ano, ale Lukáš to začal brát na můj vkus moc vážně a začal  mě do toho moc tlačit a to se mi nelíbilo, tak jsme s tím skončili. Ale jak si asi domyslíte, moc dlouho jsem to nevydržela a chtěla jsem začít znovu. Taky jsem asi potřebovala nějaký čas na to, uvědomit si, že je to to pravé, co chci opravdu dělat.  Dostala jsem tedy druhou šanci a začala jsem se učit znovu, tentokrát už doopravdy. A za to jsem Lukášovi fakt vděčná, že se nešprajcnul a tu druhou šanci mi dal.

Byl na tebe jako učitel přísný?

Byl na mě přísný, žádné rodinné úlevy, ale to bylo moc dobře, protože jinak by to bylo o ničem.

V čem se ta přísnost projevovala?

Čekala jsem, že budu mít nějaké úlevy, ale bylo to, jako bych chodila opravdu do školy. Byl na mě dost tvrdý, kolikrát jsme hráli tak dlouho, dokud nebyl spokojen. Taky se stávalo, že se mi nechtělo nebo mi bylo blbě nebo jsem prostě neměla náladu, ale on mě k těm gramcům zase přivedl s tím, že když se chci učit hrát, tak tomu musím něco obětovat. Dneska jasně vidím, že to bylo jen dobře a jinak to ani být nemohlo.

Máte o podobný hudební vkus nebo se spíš hádáte o tom, co je dobré a co ne?

I když hrajeme každý něco jiného, tak podobný vkus máme. Ale jak se vyvíjí muzika, tak se vyvíjí i každý z nás. On hraje spíš tech-house a já trance a tech-trance, ale přesto jsou desky, které se nám líbí oběma. Dokonce je jich pár, které se nám oběma líbí tak, že jsme si je koupili dvakrát, abychom se nehádali.

Tvůj manžel prý může i za to, že jsi se na několik let ocitla ve Švýcarsku. Je to tak?

Ano, kolem roku 2000 tam dostal nabídku na práci a já jsem tam odjela pochopitelně s ním. A zase to bylo dobře, protože tam jsem teprve pořádně poznala, co je to trance a poznala jsem tam i další styly, které se u nás hrály až o něco později nebo jsou u nás okrajové. Tím jsem získala přehled, který jsem po svoji práci potřebovala. A dostala jsem tam taky spoustu příležitostí a v podstatě jsem tam nastartovala svoji kariéru. V neposlední řadě jsem se tam setkala s lidmi, kteří mi, co se týče muziky, dali opravdu hodně.

Ale slyšel jsem, že teď už jste zase oba zpátky v Čechách. Už se vám tam nelíbilo?

Což o to, Švýcarsko je hezká, čistá země, ale je to země malá, malý trh a zas tolik příležitostí tam není. Stejně malá je i klubová scéna a navíc tam v poslední době všechno převálcoval hip-hop, RMB a hard style.. Taky se mi po těch asi sedmi letech už hodně stýskalo, mám tady rodinu, přátele atd. To všechno dohromady rozhodlo o tom, že jsme se po letech letos začátkem roku zase vrátili domů.

Ahá… takže v další anketě  Czech Dance Awards už  nebudeš mít problémy s tím, že tě škrtají a hlasy pro tebe nepočítají, protože nejsi česká dýdžejka?

No vidíš, to mě ani napadlo… Pevně v to doufám.

Žárlí tvůj manžel? Teď narážím na to, že jsi krásná holka, pořád někam jezdíš a logicky musíš mít spoustu obdivovatelů….

Tak na tuhle otázku se mi nechce moc odpovídat. V každém z nás je trochu žárlivosti, v někom míň v někom víc. Ale já se snažím chovat tak, abych nezavdávala k žárlivosti příčinu. Na druhou stranu v každém vztahu je nutná určitá míra tolerance, jinak by to nefungovalo. Pravda je, že fanoušků mám hodně a pravda taky je, že nám "kvůli tomu" rozvod nehrozí.

Tvoji obdivovatelé se k tobě chtějí logicky dostat co nejblíže. Jak bývá v klubech a na parties postaráno o tvoji bezpečnost během vystoupení? Máš v tomto ohledu nějaké speciální požadavky?

Žádné zvláštní požadavky nemám. Většinou sami organizátoři postaví k pultu někoho z ochranky, aniž bych o to musela žádat. Jde spíš o to, aby se někdo nepovolaný nepohyboval tam, kde nemá. Pak je totiž velké nebezpečí, že třeba strčí do pultu a mohou se stát další nepředpokládané události, které pak mohou negativně ovlivnit nejenom moje vystoupení, ale i celou party.

A jak to vypadá v cizině? Hodně cestuješ, i do zemí dost exotických. Není to někdy pro takovou holku jako ty trochu nebezpečné?

Když někam jedu  poprvé, tak člověk nikdy neví, do čeho jde. To mám trochu obavy. Ale ty se zatím nikdy nenaplnily a rozptýlily se už na letišti.  Třeba když jsem hrála poprvé v Turecku, tak jsem ze začátku trochu obavy měla. Ale teď tam mám už spoustu přátel a je to v pohodě.
 
Známým a populárním lidem se dost často stává, že se jim pověsí na paty nějaký fanoušek a nemohou se ho zbavit. Jsi v tomto ohledu výjimkou nebo máš i ty podobné zkušenosti?

Nemůžu říct, že jsem bůhví jak populární a s fanoušky nějaké zvláštní problémy nemám. Ale přeci jen jednu nepříjemnou zkušenost jsem měla. Byl to jeden můj příznivec z České republiky. Zpočátku byl docela normální a fajn, ale postupně byl pořád nepříjemnější a agresivnější a zašlo to dokonce tak daleko, že za mnou přijel až do Švýcarska a já se ho nemohla zbavit. Dnes už na to vzpomínám spíš s úsměvem, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo.

Během svého hraní v cizině jsi se setkala prakticky se všemi významnými tranceovými a progressive dýdžeji a producenty. Kdo z nich na tebe udělal největší dojem?

Fred Baker. Po e-mailech se známe už asi pět let, ale osobně jsme se potkali až letos v Praze. Co všechno dokázal, jak se chová, jak je skromný a v pohodě, s tím jsem se ještě nesetkala. Nesmírně si ho vážím.

Co pro tebe osobně znamená Citadela a co říkáš tomu, že tentokrát se bude na hlavní stage hrát trance?

Citadela –  to jsou pro mě začátky hraní v Čechách. Nikola, který Citadely pořádá,  byl první člověk, který mi tady dal šanci hrát na velké akci. Nechci dělat žádná velká gesta, ale na to se prostě nezapomíná. Taky proto se na zářijovou Citadelu strašně, ale strašně těším. A že se v hlavním sále bude hrát trance?  KONEČNĚ!

LayDee Jane - bio

Lucie Králová alias LayDee Jane pochází z České republiky, ale své debutové vystoupení měla v roce 1999 ve Švýcarsku, kde se v místních klubech také vyučila. Publikem ji vítalo s otevřenou náručí a okamžitě přijalo její talent a vášeň pro hudbu.

Během relativně krátké doby ji její energické a průkopnické DJ sety postupně zavedly do hostujících pozic po celé Evropě, Asii a Africe. Talentu LayDee Jane si velmi brzy povšimlo nemálo prestižních klubů, které chtěly být součásti její kouzelné cesty a nabídly ji rezidenturu. LayDee Jane má v současnosti rezidenci v klubech Duplex v Praze (CZ), Fabric v Ostravě (CZ) a vyhlášeném klubu MAD ve Švýcarsku, kde působí jako rezident již čtvrtým rokem. Kromě toho několik sézón vystupovala na Mallorce v klubech BCM a Riu Palace a jeden rok byla rezidentem legendárního klubu Monte Cristo ve Francii.

Ve svých setech nejčastěji kombinuje melodický trance s progresivním tech-trancem, čímž dokáže často vytvořit až neuvěřitelnou atmosféru. Své umění ukázala i na významných festivalech jako Creamfields v Čr, FFWD dance parade v Holandsku, Streetparade ve Švýcarsku a spousty dalších. V posledních letech se často objevuje na lineupech společně s takovými jmény jako jsou Marco V, Ferry Corsten, Paul van Dyk, Svenson, Rank 1, Johan Gielen, Randy Katana, Armin van Buuren a mnoho dalších a několikrát si zahrála i s DJem Tiësto, například při jeho historicky prvním vystoupením v České Republice.

LayDee Jane bavila hudba již od dětství. Navštěvovala různé umělecké školy, kde měla hodiny zpěvu, tance a hry na klavír. Tyto dlouholeté zkušenosti jí pomohli nejen v její Djské kariéře, ale také při její produkci, které se začala aktivně věnovat v roce 2002. V současné době už má na svém kontě pět skladeb včetně velmi úspěšného singlu Titan-ic. Vedle produkování vlastního materiálu si LayDee Jane našla i čas k namixování CD kompilace Sonic 5, jež se vydala k příležitosti stejnojmenné indoor párty ve Švýcarsku.

Podle žebříčku "The Dj List" patří LayDee Jane v roce 2005 mezi 70 nejoblíbenějších djů světa a v tranceu dokonce do první třicítky! Sledujte LayDee Jane pečlivě, protože její energické živé sety a zajimavá produkce můžou být velmi návykové.

Discografie
2003
LayDee Jane – Enliven
Dj Pure – Dirty Love (LayDee Jane remix)
2004
LayDee Jane – Titan-ic (Buck Fush remix)
2005
Mac Zimms – World Of Life (Pure ´n´ Jane remix)
LayDee Jane – Alumin-ic
LayDee Jane – Titan-ic (Original mix)

Je to téměř rok, co proběhla poslední Citadela. Loni jsme si mohli všimnout přerodu Citadely v úplně novou akci, u které je stále větší prostor dáván spíše aktuálním hudebním trendům. Objevovalo se stále více nových žánrů, jež dostaly prostor. Když se podíváme do světových žebříčků, je jasné proč. Techno jména se postupně ztrácejí v propadlišti dějin. Většina z nich přešla ke stylům jako je Elektro- viz. Sven Vaeth a světové kluby teď naplňují fenomény jako je Tiesto, PVD, Armin Van Buuren či Deep Dish. Citadela, hodná svému jménu nejstarší pravidelné noci na Moravě s tou nejaktuálnější muzikou, tak jako vždy dostojí svému jménu.

Na dvacátém sedmém pokračovaní s podtitulem Evolution se na hlavní scéně představí trancová megastar Tomcraft. To však není vše před podpisem smlouvy je i druhé světové jméno které bude potvrzeno každým dnem. Doplní je výtečný kanadský DJ Alex Axx Koss, který již několikrát na Citadele vystupoval (možnost slyšet jej jsme měli i v pražském Duplexu a na Flédě…) Výtečný set právě z Duplexu naleznete na jeho www.AlexAxxKoss.com

Na hlavní scéně nebude ani vteřinu hluché místo- Laydee Jane (Swi/Cz), Tomáš Haverlík (Sk), Simon Sayz, Petr Holman a Američan, krátce žijicí v Čechách, William Rush (USA).

Druhá stage bude ve znamení techelektra, elektra a minimalu.
Ti z vás, kteří jste byli na poslední Elektře na Flédě či v Radosti, jistě znáte Jontyho Scrufffa (UK) , zběsilou berlínskou scénu reprezentuje Holgi Star (De), dále zde uslyšíme českou stálici Orbitha, Kaisersozeho, Ian Fuzziho či nováčka Martina H.

Jak už víte, Citadela je multimediální show- uvidíme tedy spoustu nových technologií
a performací. Uvidíme perfektní tanečníky, capoeiru, body-building vystoupení v režii Big One Fitness, Taneční upírskou performaci, pódiové dekorace od renomované pražské značky Barometr či videointalaci od neméně renomované značky Phase, Laser, špičková světla a pořádný soundsystem MarcelAudio, zůstanou tradiční.
A v shopu na rave.cz můžete lístky koupit za neuvěřitelných 290 CZK, tato akce končí 15.8.2006, tak pospíchejte.

Warmupy:

Citadela warm-up
16. září 2006, Abaton, Praha 8 - Libeň
Djs: LayDee Jane, Petr Holman, E-Lite, DejF a další …….

Atmosféru tranceové Citadely budou moci ochutnat i v Praze. V sobotu 16. září totiž proběhne ve známém a díky mnoha vydařeným akcím i oblíbeném prostoru Abaton zahřívací party „Citadela warm-up“. Warm-up to bude nejen podle názvu, ale také podle line-upu. Headlinery budou totiž LayDee Jane a Petr Holman, kteří zahrají pochopitelně i v Brně. Pro všechny, kteří správně každou korunu několikrát otočí, než ji do něčeho investují, bude asi podstatná informace, že na pražském warm-upu budou moci získat vstupenky na Citadelu za výhodnější cenu.

Oficial Warm up Citadela
ÄŚt 21.9.2006, Perpetuum
Djs: Ian Fuzzy /JZD/Ctrl, Leo Lycra /Mersey, Simon Sayz /Lunar, Hydrophonic /Mersey, MilanK /Tuzexx, Martin Hloch /Ctrl