Report z Christmas Party 2011 od Čéši

Tradiční poštědrovečerní tancovačka ve mně vždy zanechala silný pocit spjatý s celou tou vánoční atmosférou - byla to prostě vždy tradice a já v ní nehledal nic jiného než zábavu a tanec s přáteli. I letos jsem plánoval, i když s menším zaváháním, že určitě přijedu a užiju si to pardubické L-ko. Vždy stejné, vždy horké a vždy plné lidí. Letos byl line-up téměř totožný jako loňský, až na headlinera, tím byl letos již potřetí v ČR účinkující DJ Marco Bailey.

Po příchodu do L-klubu mi zatím do not hrál J.C.Denton. Pomalejší rytmy dunivého techna se rozléhaly prozatím skoro prázdným parketem hlavního sálu. Projekce parádně zářily do temného prostoru a světla se až krásně kýčovitě odrážela od vyleštěných diskokoulí. Lidé se jen polehoučku, s ostychem sobě vlastním, pohupovali do těchto hutných a velmi hlasitých rytmů a mejdan se pomalu rozjížděl. Co vyzdvihnu hned na začátku, to byl zvuk na obou pódiích. Jak na hlavním, tak na tom s názvem Studio Stage, to hrálo opravdu dobře, chvílemi až kulervoucně. :)

Na Studiu to v tu samou chvíli roztáčel pražský floutek DJ Subgate a jsem stále velmi rád, když slyším, jak si umí pohrát s tracky a mixákem. Jsem také velmi rád, že Subgate i přes to, že reprezentuje Studio 54, nekoketuje s lacinými tracky ála SHM. Od něj si vždy vyslechnete opravdu dobrou hudbu, taneční a zábavnou a rozhodně ne vlezlou a zaprodaně komerční. Nejlepší byl jeho poslední track, mně neznámý, ale díky známým odhalený, jakýsi remix pana Kalkbrennera... Mezitím jsem se potuloval po L-Klubu, pozoroval pomalu příchozí a snažil se nasát atmosféru, bohužel, letos se mi to jaksi zcela nezdařilo. Hostesky byly sice krásné a usměvavé a rozdávající nejen pití, ale i krásný pohled na ně samotné, ale něco tu přeci jen scházelo...

Na hlavním pódiu mezitím hrál Džejár, který má celou tuto parádu na starosti. Používal i své alter ego Roger Venzent, pod nímž hrává jemnější tracky a už ne takové bomby, jak u něj kdysi bývalo zvykem. Potěšil mě track od nedávno v Praze hrajícího producenta Funk D´Voida – Diabla. Stále jsem se tak nějak producíroval a potkával známé na trase: hlavní stage - Studio a čas neúprosně mizel a ubíhal... Ve chvíli, kdy na hlavní stage dorazil slovenský matador DJ Toky, začalo pro mě to nejlepší z letošní Christmasky. Toky se s tím nikdy nepáral, jebal na to a i letos jebal jeden lepší track než druhý. Hrál úžasné techno z dílny labelu Drumcode a jiných. Je to prostě mistr DJ a za to mu patří velký dík.

V tuto chvíli jsem se opravdu mohl jen nechat bavit a celou dobu tancovat. Toky byl to nejlepší, co letošní mejdan nabídnul a mrzelo mě, že to začalo a skončilo tak brzy, protože právě on by si tu letos zasloužil hrát úplně nejvíc. Nevím, kdo přesně stojí za tvorbou timetable na mejdanu, ale já bych rozhodně příště hlasoval pro to, aby DJane Lucca hrála před Tokárem a ne po něm. Nezahrála špatně, ale po Tokym to už fakt nemohlo mít takovou sílu. Její intro nám všem několikrát oznámilo, že již hraje opravdu ona, abychom si ji asi omylem nezaměnili za kdysi blonďatého Tokára, a dále pokračovala jemnějším technem po celou dobu svého hraní. Já bych ji tam příště možná ani nedával a podíval bych se spíše do vod méně známých techno DJs, jak třeba u nás, tak i v zahraničí. Je škoda mít tu stále tyto, byť dobré DJs, když je tu opravdu dost šikovných a mnohdy hudebně více do konceptu zapadajících hráčů...

Co jsem si všímal také kolem sebe, to byli lidé, kteří prostě už asi ani neumí reagovat - žádné pořádné tancování, žádné reakce na změny, na dobrý track, na gradace. Prostě jen vyvalení a vykuleně se pohupující loutky. Jak takové znuděné kravičky na pastvě, fascinováni jen svým vlastním bytím na určeném místě. Možná je zmohlo, tak jako mě, to hrozné vedro - bylo to fakt přehnané a vydržet tu saunu, i když nejsem máslo, to opravdu nešlo. Jedině na Adama a na to fakt nemám postavu. :) Nastala však změna. Po Lucce hrající Marco Bailey stále nikde. I když byla jeho přítomnost v L-Klubu již zaznamenána, on prostě prozatím nehrál. Situaci zachraňovala naše LayDee Jane, které mnozí stále nemohou přijít na jméno, ale právě díky ní jsme mohli stále tancovat.

LayDee Jane se s nastálou situací vypořádala více než profesionálně. Hrála věci z mnohem tvrdšího soudku, než je u ní zvykem, žádné vokály, jen pořádná smršť pořádně našlapaných tracků. Alespoň u ní lidé maličko ožili a dávali najevo, že vnímají a to, co se hraje, se jim líbí. Tohle mělo opravdu mnohem blíž technu, než by se od ní mohlo zdát. Marco Bailey stále nechtěl na pódium a tak LayDee Jane hrála až do čtvrt na tři... Díky ti a díky vám krásným tanečnicím, protože se bylo stále na co koukat. :) Když už se lidem zdálo, že se tu děje něco nepěkného, naštěstí nastoupil on. Potetovaný belgický maník, který tu hrál i v roce 2008, tehdy ještě s panem Adventem. Jo, tehdy to bylo něco a mělo to sílu. Letos, letos si pan Bailey asi na oplátku za nepovedenou Anitii řekl, že se asi hodně nacpe belgickými pralinkami.

Nedovedu si představit, že by tam byl sám. Za mohutné asistence si zapojil notebook, stále hledajíc jakési kabely, štelujíc jakési čudlíky, si nakonec pomalu nasadil i sluchátka. Šikovný to chlapec. Nejsem tu od toho, abych soudil jeho morální stránku, ale takhle by se profík chovat fakt neměl, ještě za předpokladu, že dělá to, co ho baví. Lidi si to nezaslouží... Když spustil své techno, nebylo to nejhorší, ale ty obstrukce kolem toho a ten vývoj - ve finále to zkrátka nestálo skoro za nic. Bylo to uplně bez citu, atmosféry a jakéhokoliv vývoje. To se s jeho březnovým hraním ve Starých Lázních nedá ani srovnat. Tam byl sice také řádně upraven, ale alespoň se snažil... V tu chvíli jsem byl opravdu velmi rád i za tu Studio stage, kde hráli back to back DJs Enrico a Béda. Tam se ti lidi bavili víc a rozhodně i lépe reagovali a to mě, jakožto milovníka techna, trošku zamrzelo...

Tak nějak jsem byl už bez nálady a hodně unavený a možná i proto jsem si už jen vsedě chvilku vyslechnul našeho skvělého Kaisersozeho, který už jen tím jak začal, strčil celého pana Baileyho do kapsy. Kaiser je frajer, škoda, že já už neměl sílu na to, abych ho podpořil. Odcházel jsem prvně trošku zklamaný a hodně unavený na vlak a přemýšlel o tom, kde se vlastně stala chyba. Asi trochu i ve mně - nechal jsem se ovlivnit událostmi, které zase až tak s hudbou nesouvisely, ale mrzí mě, když si hrají DJs na hvězdičky, i když už jim nebe dávno nepatří. Doufám, a přeji si, aby to příští rok dopadlo hudebně o malinko lépe a dejte prosím šanci i těm, kteří ji opravdu využijí a ne zneužijí. Máme jich tu kolem sebe fakt hodně, věřte mi. .) Krásné svátky všem a díky těm, co se bavili...

čéša

foto: VĂ­tek vitek@techno.cz